Panda a drak s kulatým bříškem

Panda Pao měla nad bambusovým hájkem vlastní louku. Rostla na ní tráva, tři pampelišky a jeden kámen, který vypadal jako knedlík. Pao na něm ráda sedávala. Dnes však neměla na sezení čas. Dnes měla létat panda.

Ne ona sama. Ta papírová, kterou celé dopoledne vyráběla s tetou. Měla kulaté bříško, kulaté uši a čtyři černé tlapky. Na každé tlapce byl nalepený opravdový bambusový lístek. „Aby věděla, odkud je,“ vysvětlila Pao.

Teta podržela draka nad hlavou. Pao stála opodál s klubíčkem šňůrky. Kolem nich se prohnal vítr a ohnul pampelišky. „Teď!“ zavolala teta. Pustila papírovou pandu. Ta udělala ve vzduchu kotrmelec, přistála na bříšku a skutálela se ke kameni. Úplně jako Pao po vydatném obědě.

„Asi má hlad,“ usoudila Pao. Přinesla jí bambusový výhonek. Papírová panda nejedla a nelétala. Jen jí vítr obrátil jednu tlapku přes obličej. Pao se zamračila. Teta se posadila do trávy. „Já ji podržím znovu. Nejdřív se ale podívej, co dělá, když fouká.“

Pao zvedla draka před sebe. Velké bříško se napnulo, ale tlapky plandaly. Jedno ucho táhlo doleva, druhé doprava. Když přišel silnější závan, uši se přeložily dovnitř. Panda vypadala, jako by nechtěla nic slyšet.

U nohou jí ležel plochý bambusový list. Vítr jej poponesl nad trávu, položil a zase zvedl. List nemával čtyřma tlapkama. Držel tvar. Pao si prohlédla svůj výtvor zepředu a potom zezadu. „Má moc volných konců,“ řekla. „Všechny létají jinam.“

Z kapsy vytáhla zbytek papírové pásky. S tetou připevnily tlapky k bříšku a uši vyztužily dvěma lehkými proužky. Opravdové bambusové lístky Pao sundala. Byly mnohem těžší, než vypadaly. Nakonec na spodní kraj přivázala dlouhý úzký papírový ocas. Na jeho konec nakreslila ještě jednu maličkou pandu.

„Pandy přece takový ocas nemají,“ namítla teta. „Tahle je máma na výletě,“ odpověděla Pao. „A malá panda se jí drží.“ Kreslené mládě mělo jen dvě tečky místo očí. Na další podrobnosti už nezbyl čas. Pampelišky se právě znovu ukláněly.

Teta zvedla draka. Pao ustoupila na volnou část louky a napnula šňůrku. Tentokrát papírová panda nevykulila bříško do trávy. Zvedla je k obloze. Zakývala se, ocas se napjal a drak vystoupal nad tetinu hlavu. Pao držela klubíčko oběma tlapkami. Zvolna povolovala šňůrku, kousek po kousku.

Nad bambusovým hájkem teď opravdu létala panda. Zespodu vypadala trochu jako černobílý knedlík s dlouhou stužkou. Pao se usadila na svůj kámen. Nemusela nikam běžet. Stačilo hlídat napnutou šňůrku a dívat se, jak malovaná panda na konci ocasu dohání tu velkou.

Teta jí podala bambusový výhonek, který předtím nabízela drakovi. Pao si ukousla. „Nakonec má hlad někdo jiný,“ podotkla teta. Pao měla plnou pusu, a tak jen přikývla. Ve vzduchu se pohupovaly dvě papírové pandy. Dole pod nimi spokojeně svačily dvě opravdové.

Když vítr zeslábl, snesly draka s tetou na louku. Pao mu uhladila pomačkané bříško. Potom pod sebe podložila všechny čtyři tlapky a udělala v trávě ukázkový kotrmelec. „Takhle se přistává,“ oznámila. Papírová panda zůstala ležet. Pro dnešek už měla nalétáno dost.