Zpět k výběru pohádek
O kamarádství

Ponožka a pruhovaný kamarád

Zelená ponožka čeká na stejný protějšek, ale při košovém divadle jí pomůže dlouhý pruhovaný kamarád.

Z prádelního koše vykukují dvě usměvavé ponožkové loutky, krátká mechově zelená a dlouhá žlutooranžová pruhovaná.

Na okraji prádelního koše seděla mechově zelená ponožka. Měla kulatou patu, přišité oči a pusu z červené nitky. Byla připravená hrát divadlo. Chyběl jí jen partner. „Musí být zelený, krátký a s kulatou patou,“ vysvětlovala kolíčkům. „Takový, jako jsem já.“

Z prádla vykoukla dlouhá ponožka s teplými žlutými a oranžovými pruhy. Také měla oči a usměvavou pusu. „Já bych hrála,“ nabídla se. Zelená ponožka si ji prohlédla. „Ale ty ke mně nepatříš. Podívej, jak jsi dlouhá.“ Pruhovaná se podívala. Byla opravdu dlouhá.

Přesto pomohla nachystat jeviště. Přes koš přehodily utěrku, dva kolíčky přidržovaly oponu a na dně čekal látkový míček. Ten měl v představení hrát zatoulané jablíčko. Zelená ponožka chtěla být zahradníkem. Pro druhého zahradníka připravila místo vedle sebe.

Čekaly. Pračka už dávno doprala a v koši žádná další zelená ponožka nebyla. „Mohla bych zatím dělat vítr,“ navrhla pruhovaná. Zelená přikývla. Vítr přece nemusí být stejný jako zahradník. Pruhovaná se schovala za utěrku a potichu zafoukala: „Fúúú.“

Zelená začala hledat jablíčko. Nakláněla se přes okraj koše, až zavadila patou o kolíček. Opona na jedné straně spadla. Míček se po ní skutálel a zapadl hluboko mezi ručníky. „Počkej, jablíčko!“ vykřikla zelená. Natáhla se za ním, ale byla příliš krátká.

Pruhovaná se protáhla úzkou mezerou mezi ručníky. Dosáhla až na dno a zachytila míček špičkou. Jenže vytáhnout ho přes okraj nedokázala. Pokaždé jí sklouzl. „Podrž ho tam,“ zavolala zelená. Opřela svou kulatou patu o obrubu koše a udělala z ní malou mističku.

Pruhovaná do mističky opatrně překulila míček. Zelená se narovnala a jablíčko bylo zachráněné. „Teď oponu,“ vydechla. Dlouhá ponožka zvedla utěrku, krátká ji přitiskla k okraji a společně nasadily kolíček. Potom obě vykoukly nad prádelní koš. Jejich červené pusy se usmívaly.

„Místo vedle mě je pořád volné,“ řekla zelená. „Chceš být druhý zahradník?“ Pruhovaná radostně kývla. Představení začalo znovu. Tentokrát se jablíčko zatoulalo schválně. Jeden zahradník pro ně dosáhl a druhý je chytil do kulaté paty. Kolíčky v první řadě spokojeně klaply.

A teď si nechte chvilku na vlastní povídání.

Doba čtení je orientační, při klidném čtení nahlas. S pauzami, otázkami a vlastními hlasy může být delší.

Vybrat další pohádku Zařazeno 30. 10. 2026