Velbloud a stín na výlet

Velbloud Samir měl klobouk široký jako kulatý stůl. Když si ho nasadil, schovaly se mu ve stínu oči i obě uši.

„Dneska vezu na výlet vlastní střechu,“ oznámil ještěrce Líze.

Za kloboukem se mu na zádech houpal košík datlí a složená rohož. Šli do oázy navštívit želvu Hanu. Kousek od vody měla mezi dvěma palmami své oblíbené místo na svačinu.

Samir rozložil rohož a ulehl vedle ní. Líza si sedla do stínu jeho klobouku. Hana se k nim pomalu došourala.

„Taky bych si tam sedla,“ řekla.

Samir naklonil hlavu. Stín se přestěhoval k Haně, zato Líza zůstala na slunci.

Naklonil ji na druhou stranu. Teď měla stín Líza a Hana ne.

„Máš střechu s kolečky?“ zeptala se Hana.

Samir sundal klobouk. Postavil ho na košík, jenže pod krempu se vešla jen Líza. Hana strčila dovnitř hlavu a hned klobouk nadzvedla krunýřem. Samir se pod něj nevešel ani nosem.

„A přitom je tak veliký,“ podivil se.

Hana se rozhlédla po oáze. „Když sem chodím ráno, mívám stín přímo tady.“

Ukázala na rohož. Teď však přes ni ležel pouze tenký stín palmového kmene. Stín koruny byl o kus dál, za dvěma kameny.

Samir se vydal za ním. Udělal tři kroky a opravdu: pod nohama měl širokou skvrnitou střechu z listů. Líza tam doběhla první.

„Sem se vejde i tvůj nos!“

Přenesli rohož. Hana ovšem přes kameny nemohla. Jeden byl vyšší než její přední nohy. Samir ji už chtěl zvednout, ale Hana ukázala podél nízkého keře.

„Tudy umím přijít sama. Jen tam nech místo.“

Líza odtáhla konec rohože z cestičky. Hana obešla kameny a pohodlně se usadila. Samir položil košík doprostřed. Palmové lístky nad nimi šustily, jako by se v oáze obracely stránky veliké knihy.

Za chvíli dopadl na datle proužek slunce. Samir si ho všiml první.

„Naše střecha zase popojíždí.“

„Tak posuneme svačinu,“ řekla Hana.

Popotáhli rohož o kousek dál. Tentokrát přitom nechali volnou i Haninu cestu. Líza si přenesla datli v obou předních tlapkách a tvářila se, že stěhuje obrovský meloun.

Samir si odložil klobouk na kámen. Pod jeho krempu se okamžitě schovala jejich poslední datle.

„Podívej,“ řekla Líza. „Pro někoho je ta tvoje střecha pořád úplně akorát.“