Velryba a tanec stříbrných rybek

Pod modrou hladinou se chystala slavnost. Stříbrné rybky zkoušely tanec: otočka, záblesk, otočka, záblesk. Vždycky na chvilku ukázaly slunci bok. Vypadalo to, jako by někdo sypal do moře drobná zrcátka. Malá velryba Nela je pozorovala vedle maminky. Moc ráda by si s nimi zatančila.

„Pojď!“ zavolala rybka s ohnutou hřbetní ploutvičkou. „Zařadíš se za mě.“ Nela se nadechla u hladiny a ponořila se. První otočku zvládla. Při druhé se však před ní protáhl celý stříbrný kruh. Než Nela otočila své dlouhé tělo, rybky už začínaly třetí.

Zkusila to rychleji. Ohnula ocas, zabrala ploutvemi a udělala tak veliký vír, že rybka s ohnutou ploutvičkou odplula pozpátku. „Tohle jsme ještě necvičily!“ zavolala. Nela ihned přestala. „Promiň. Chtěla jsem vás dohonit.“ Rybka se srovnala do správného směru. Vypadala překvapeně, ale nezlobila se.

Nela odplula stranou. Zkusila otočku docela maličkou. Ocas jí přitom stále překážel. Kam se podívala, tam za ní připlavalo ještě kus velryby. „Asi jsem si měla nechat půlku doma,“ zamumlala. Maminka se přiblížila. „A která půlka by přišla na slavnost?“ zeptala se. Nela se na ni podívala. To byla opravdu potíž.

Společně vypluly nadechnout se. Na hladině ležely dlouhé pruhy slunečního světla. Nela se pomalu překulila na bok a natáhla ploutev. Pruh po jejích zádech sklouzl až k ocasu. Pod ní právě projíždělo hejno. Jedna řada rybek se zaleskla, potom druhá a třetí. Záblesk putoval vodou jako vlna.

Nela se narovnala. „Počkejte,“ zavolala na rybky. „Co kdybyste se netočily všechny najednou?“ Rybka s ohnutou ploutvičkou vystrčila hlavu z hejna. „A jak poznáme, která už může?“ Nela pohnula levou ploutví. Potom pravou. Nakonec nechala pomalu zhoupnout ocas. „Podle mě. Každá řada tam, kde zrovna pohnu tělem.“

První zkouška vypadala jako rozsypané korálky. Rybky u ocasu se otočily dřív než rybky u hlavy. Některé se otočily dvakrát, aby něco nezmeškaly. Nela se zastavila a ukázala znovu. Tentokrát velmi pomalu. Ploutev, bok, ocas. Rybka s ohnutou ploutvičkou si to opakovala nahlas. Při třetím pokusu doputoval stříbrný záblesk od Neliny hlavy až dozadu.

„Teď na druhou stranu!“ navrhla Nela. Začala ocasem. Rybky na konci se zaleskly první a světelná vlna se vydala zpátky. Nela nemusela nikam spěchat. Věděla, že když pohyb dokončí až ke špičce ploutve, rybky na ni počkají. Také se mezi zkouškami pokaždé vynořila k nadechnutí. Hejno zatím kroužilo pod ní.

Když začala slavnost, maminka plula opodál a nad ní se třpytila hladina. Nela pohnula ploutví. Ve vodě se rozběhla první stříbrná vlna. Ohnula bok a za ní se rozvinula druhá. Když lehce zvedla ocas, rybky na konci vypluly o kousek výš. Byla z toho stříbrná tečka za celým tancem.

Maminka pomalu obrátila své veliké tělo a nechala na zádech zazářit slunce. Nela poznala, že tleská po velrybím způsobu. „Ještě jednou?“ zavolala rybka s ohnutou ploutvičkou. Nela už mířila k hladině. Vydechla, nadechla se a podívala se dolů na připravené hejno. „Tentokrát začneme ocasem.“