Basketbalový míč a puntík na podlaze

Vítek byl v tělocvičně nejmenší. Když si děti stouply do řady, viděl ze všech nejlépe tkaničky. Červené, bílé, jedny zavázané na velikánskou mašli.

Trenérka Dita přivezla nízký basketbalový koš. „Tenhle je pro vás,“ řekla. Vítek si ho obešel. Do takového by možná jednou opravdu hodil míč!

Jenže dnes chtěl nejdřív něco jiného. Umět poslat míč Lence tak, aby se cestou jednou odrazil od podlahy. Starší děti to dělaly skoro bez koukání. Bum, hop, chytit.

Vítek držel oranžový míč oběma rukama. Lenka naproti němu nastavila dlaně. Hodil míč přímo před své boty.

BUM! Míč vyskočil vysoko. Lenka zvedla ruce, ale přeletěl jí nad culíkem a dohopkal k žíněnce.

„To byla přihrávka někomu na balkoně,“ zasmála se Lenka. V tělocvičně žádný balkon nebyl. Vítek se podíval ke stropu pro jistotu.

Podruhé hodil slabounce. Míč udělal malé žbluňk bez vody a zůstal mu skoro u nohou. Vítek ho šťouchl špičkou, potom se zarazil. Takovou přihrávku si vymyslet nechtěl.

„Mám malé ruce,“ řekl Ditě.

Trenérka vedle něj dřepla. „Míč se ti do nich vejde dobře. Ukaž, kam ho posíláš.“

Vítek ukázal místo u svých bot.

Dita položila na podlahu plochý modrý puntík. Byl mezi dětmi, trochu blíž k Lence. „Zkus se míčem trefit sem. Lenko, ruce před břicho.“

Vítek mířil na puntík tak usilovně, až přestal myslet na Lenku. Hodil. Míč se odrazil na správném místě, ale odskočil stranou. Puntík se ani nepohnul. Lenka ano: udělala krok a míč chytila.

„Mám ho!“

„Ale tys musela popojít,“ namítl Vítek.

„To moje nohy dovedou,“ řekla Lenka a zahýbala s nimi.

Vrátila mu míč stejnou cestou. Vítek ho chytil do dlaní a přitiskl k tričku. Tentokrát se podíval nejprve na kamarádku a pak na modré kolečko. Pokrčil kolena. Poslal míč dopředu a dolů.

Bum, hop, chytit.

Lenka zůstala stát. Míč měla před břichem přesně tam, kde čekala.

„Ještě jednou?“ zeptala se.

Vítek přikývl. Vyměnili si míč ještě několikrát. Jednou utekl, jednou ho Vítek zachránil dvěma legračními krůčky. Žádná přihrávka už neletěla na balkon.

Potom Dita zavolala děti k malému koši. Lenka se postavila na jeho levou stranu, Vítek o kousek dál. Mohl zkusit hodit sám. Místo toho se podíval na její připravené ruce.

Bum, hop. Lenka chytila míč a hodila. Míč se svezl po obroučce a propadl sítí.

Vítek vyskočil. Koš dala Lenka, to věděl. Ale ten první odraz od podlahy? Ten poslal právě on.

Při odchodu si všiml, že se mu rozvázala tkanička. Uvázal ji na velikánskou mašli. Alespoň bude mít při příštím nástupu někdo pod sebou pěkný výhled.