Mravenec a dřevěné kolečko

Mravenec našel semínko skoro tak velké jako svou hlavu. Chtěl je donést na společnou svačinu. Táhl je za sebou, tlačil před sebou a jednou se pokusil kutálet i s ním. Semínko zůstalo v dolíku. Mravenec z dolíku vylezl celý zaprášený.

Vedle cestičky ležel starý dřevěný knoflík. „Kolečko!“ zaradoval se mravenec. Postavil knoflík na hranu a opřel o něj semínko. Knoflík se otočil, zakymácel a položil se do trávy. Mravenec jej zvedl. Zkusil to rychleji. Tentokrát se kolečko svalilo na opačnou stranu.

„Ty potřebuješ cestu jen pro sebe,“ usoudil. Kousek odtud vedla v hlíně úzká rýha po větvičce. Knoflík se do ní vešel právě hranou. Mravenec jej postavil do rýhy a opatrně postrčil. Kolečko drželo rovně. Semínko ovšem zůstalo na svém místě.

Mravenec vyhledal krátkou větvičku. Jeden konec provlékl velkou dírkou knoflíku, druhý si přidržel pod zadečkem. Kolečko teď podpíralo větvičku jako malý vozík. Na větvičku položil prázdnou slupku otevřenou stranou vzhůru. Našel ji vedle semínka a teď do ní semínko opatrně nasunul.

Cesta rýhou nebyla rovná. U hrudky musel mravenec zastavit a kolečko přizvednout. U kořínku vozík trochu couvl. Nakonec však dojel až k mraveništi. Ostatní obdivovali jeho náklad. Mravenec si oprášil tykadla. „Semínko je ke svačině. Kolečko, prosím vás, nejezte.“