Mikulášek a rohlíky pro obra

Mikulášek pomáhal v pekárně tetě Anežce. Měl vlastní zástěru a dřevěný váleček, který se mu vešel pod paži. To ráno se do okénka naklonil obr. Vousy mu visely podél dveří jako dva kartáče. „Zítra tu budu mít snídani s kamarádem,“ řekl. „Dva rohlíky, prosím.“ Mikulášek si představil obrovy dva veliké zuby a rozběhl se pro největší mísu.

„Já udělám obří rohlík!“ oznámil. Teta mu odvážila těsto a ukázala, jak se s ním pracuje. Mikulášek vyválel dlouhou šišku. Ohnul ji do půlměsíce a položil na plech. Špičky z něj vyčuhovaly jako dva bílé prsty. „Ještě povyroste,“ připomněla teta. „Teď potřebuje čas.“ Přikryli těsto utěrkou. Horkou troubu i plechy měla na starost jen teta.

Mikulášek zatím kreslil obal. Namaloval na něj obrovo ucho, protože celá hlava se nevešla. Když se vrátil k plechu, utěrka už stála do kopečka. Rohlík se rozvalil od kraje ke kraji. Teta přiložila plech k otvoru trouby, ale rohy těsta trčely ven. „Tenhle by se upekl jen do půlky,“ řekla. „A dovnitř bychom ho museli nacpat.“

„Uřízneme mu špičky?“ navrhl Mikulášek. Pak se zarazil. Na rohlíku měl špičky nejradši. Kdyby byl obr, určitě by je chtěl také. Vzal svůj obrázek a běžel s tetou k výdejnímu okénku. Obr tam právě čekal na vodu do láhve. „Jak velký má být váš rohlík?“ zavolal Mikulášek. Ukázal rukama délku lavice. Obr překvapeně zamrkal.

„Obyčejný,“ odpověděl. „Já si pečivo rád prohlížím. Maličký rohlík si položím na špičku prstu a ukusuju ho po kousíčkách.“ Natáhl prst pod okénko. Na nehtu měl nakreslenou drobnou květinu. „A můj kamarád je ještě menší.“ Z kapsy vykoukl skřítek v kostkované čepici. Mikulášek se rozesmál. „Takže dva rohlíky. Ale každý jiný!“

Vrátili se k těstu. Teta je rozdělila na menší dílky. Mikulášek si jeden kousek odložil a ostatní vyválel do trojúhelníčků. Začal širší stranou, roloval ke špičce a oba konce ohnul. Na plechu brzy ležela celá řada půlměsíců. Úplně nakonec udělal z odloženého kousku rohlíček maličký jako jeho palec. Měl dvě stejně pečlivě zatočené špičky.

Zbytek těsta z obřího rohlíku tak stačil i na snídani pro sousedy. Teta vložila plechy do trouby. Mikulášek stál u chladného stolu a psal na papírové sáčky jména. Na obal pro obra přimaloval pod veliké ucho maličkou kostkovanou čepici. Když rohlíky vychladly, uložil do něj obyčejný rohlík a vedle něj malý. Pod drobečka složil papírový ubrousek, aby se v sáčku neschoval.

Ráno přinesl obr do pekárny miniaturní stolek. Byl vyřezaný ze dřeva a vešel se mu do dlaně. Skřítek na něj prostřel ubrousek. Obr přidržel dlaň těsně u okénka a Mikulášek na stůl položil oba rohlíky. „Ten veliký je můj,“ povídal obr a ukázal na obyčejný. Skřítek ukázal na rohlíček a řekl totéž. Pak se pustili do snídaně. Oběma krásně křupala první špička.