Miska s místem pro palec

Nina si do keramické dílny přinesla jablko. Nebylo na svačinu, i když vonělo tak hezky, že si ho cestou třikrát očichala. Chtěla podle něj udělat misku pro tatínka. Každý večer si totiž pokládal jablko na stůl a ono se mu kutálelo mezi papíry.

Keramička Klára položila před Ninu kus hlíny.

„Nejdřív zkusíme důlek. Jako malý pelíšek.“

Nina tlačila palci do hlíny a otáčela ji v dlaních. Důlek rostl. Jablko se však dovnitř nevešlo. Bylo to spíš bydlení pro švestku.

„Musím ho roztáhnout,“ řekla Nina.

„Pozvolna,“ připomněla Klára. „Stěny by měly zůstat dost silné.“

Společně misku rozšířily. Nina do ní položila jablko. Sedělo přesně uprostřed. Až na okraj vypadala miska nádherně. Do toho okraje Nina při každém pootočení vmáčkla palec. V jednom místě zůstal mělký dolíček.

Uhladila ho mokrým prstem. Moc zatlačila a udělala důlek vedle.

„Taková zubatá,“ povzdechla si. „Tatínek přece není křeček.“

Klára jí podala houbičku. Nina uhlazovala jemněji. Všechno se zlepšovalo, jen první promáčknutí pořád poznala.

Už chtěla hlínu zmáčknout do koule a začít znovu. Nejdřív ale musela vyndat jablko. Uchopila ho ze stran. Hladké ovoce jí mezi mokrými prsty klouzalo a v misce nezbývalo mnoho místa.

Posunula palec do důlku v okraji. Najednou se prst dostal níž. Jablko povyskočilo rovnou do dlaně.

Nina ho vrátila. Zkusila to ještě jednou.

„Tenhle kousek nechám,“ rozhodla. „To jsou dvířka pro palec.“

Na vnější stranu přitiskla drobnou hliněnou kuličku, aby tatínek poznal, kde dvířka hledat. Klára jí pomohla kuličku pevně připojit. Nina si vybrala modrou barvu, jako mělo tatínkovo oblíbené pero.

Miska musela nejdřív pomalu vyschnout. Potom ji Klára vypálila, nanesla s Ninou vhodnou modrou glazuru a vypálila ji podruhé. Pec měla na starosti jen Klára. Nina zatím doma třídila knoflíky a počítala dny do příští dílny.

Když konečně dostala hotovou misku, byla chladná, pevná a lesklá. Důlek v okraji zůstal. Nina do něj položila palec a usmála se.

Doma postavila dárek na stůl. Dovnitř vložila čerstvé červené jablko.

Tatínek si pro ně sáhl, našel kuličku a pak prohlubeň. „Tady se krásně vejde prst,“ řekl.

„Právě proto tam je,“ odpověděla Nina.

Tatínek jablko zvedl a přivoněl k němu. Miska stála uprostřed papírů docela klidně. Nikam se nekutálela. A její malá modrá dvířka zůstala dokořán.