Zpět k výběru pohádek
Odvaha a pocity

Budík, který zvonil potichu

Budík hledá jemné zazvonění, které vzbudí plyšovou myšku včas na ranní pozorování ptáků.

Malý meruňkový budík s plstěnou šálou kolem zvonku stojí za svítání vedle spící plyšové myšky.

Na nočním stolku stál malý kulatý budík meruňkové barvy. Vedle něj spávala plyšová myška v postýlce z krabičky. Každé ráno ji budík probouzel tak hlasitě, až jí poskočila přikrývka. Jednou dokonce vyletěla z postýlky i bačkorka. Přistála budíku na ručičkách a ukazovala půl sedmé.

„Já vím, že mě chceš vzbudit,“ řekla tehdy myška. „Ale vždycky se nejdřív polekám.“ Budík se zastyděl. Zvonění bylo jeho práce. Chtěl ji dělat dobře, jenže netušil, jak zazvonit a přitom svou kamarádku nevylekat. Celý den proto tikal nějak nesměle.

Večer si myška přisunula postýlku blíž k oknu. „Zítra chci vidět první ptáčky u krmítka. Vzbudíš mě za svítání?“ Budík se podíval na svůj zvonek. Nejraději by slíbil, že ano, ale vzpomněl si na létající bačkorku. „Bojím se, že zase moc zazvoním,“ přiznal.

Myška vylezla z krabičky. „Tak to vyzkoušíme, dokud nespím.“ Nejdřív položila na zvonek polštářek. Budík zazvonil, ale pod polštářkem se ozvalo jen neurčité zadrnčení. „To bych zaspala i s celým krmítkem,“ řekla myška. Budíku se trochu ulevilo. Mohli to zkusit znovu.

Na pelesti visela její malá plstěná šála. Myška ji podala budíku a společně ji uvázali kolem zvonku. Kladívku nechali místo, aby se mohlo hýbat. Budík zkusil zazvonit. Ozvalo se měkké: cink, cink. Myška nastražila uši. Tentokrát jí ani necukl ocásek.

„Ještě blíž,“ navrhla. Posunuli krabičku ke stolku tak, aby její polštářek ležel hned vedle budíku. Myška si lehla a zavřela oči. Budík zacinkal znovu. Otevřela jedno oko. „Slyším tě. Přesně takhle.“ Pak si pečlivě postavila obě bačkorky na zem a zachumlala se.

Za svítání pokoj pomalu zesvětlal. Malý meruňkový budík stál vedle spící plyšové myšky a na zvonku měl uvázanou plstěnou šálu. Když přišel čas, ozvalo se tiché cinkání. Myška pohnula vouskem. Potom otevřela oči a klidně se posadila. Přikrývka zůstala na místě.

„Už jsou tady?“ zašeptala. U krmítka právě přistál první vrabec. Myška si obula bačkorky a opřela se o budík, aby dobře viděla. „Zítra stejně,“ poprosila. Budík spokojeně tikl. Jeho šála ho trochu šimrala, ale nechal si ji uvázanou.

A teď si nechte chvilku na vlastní povídání.

Doba čtení je orientační, při klidném čtení nahlas. S pauzami, otázkami a vlastními hlasy může být delší.

Vybrat další pohádku Zařazeno 30. 10. 2026