Kachňátko a kroužky na vodě
Kachňátko lekají kroužky, které se za ním šíří po vodě. S maminkou zjistí, odkud přicházejí.

Kachňátko chtělo doplavat od rákosu k vodnímu listu. Nebylo to daleko. Maminka plula hned vedle a list se zelenal jen několik délek zobáčku před nimi. Kachňátko zabralo tlapkami. Voda se pohnula a za jeho ocáskem vyrostl kulatý proužek.
Kachňátko se otočilo. Proužek se zvětšoval. Za ním přicházel další a ještě jeden. „Mami, něco nás sleduje.“ Maminka se zastavila. Kachňátko se přitisklo k jejímu křídlu. Kroužky pluly dál k rákosu, jeden po druhém. Potom se hladina pomalu uhladila a u listu nebylo nic.
„Ukážeš mi, odkud přišly?“ zeptala se maminka. Kachňátko vystrčilo zobáček. Rozhlédlo se za sebe a maličko pohnulo tlapkou, aby se lépe otočilo. Kolem něj vznikl nový kroužek. Kachňátko se rychle přitisklo zpátky. „Vidíš? Už je tady zase.“
Maminka zůstala vedle něj. „Já se teď nepohnu. Ty také chvilku počkej.“ Čekali. Po hladině běžel stín rákosového lístku. Na vodním listu seděla kapka. Kachňátku začalo cukat v tlapce, ale ještě ji nepoužilo. Žádný nový kroužek se neobjevil.
Potom maminka ukázala na svou nohu pod vodou. Jednou lehce zabrala. Zpod jejího bříška vyběhl kulatý lem. Kachňátko ho sledovalo až k listu. Kapka na něm se zakymácela. „To jsi udělala ty?“ Maminka přikývla. Zkusila druhou tlapku. Po vodě běžel další kroužek.
Kachňátko opatrně vystrčilo svou malou nožku. Chtělo udělat opravdu maličký pohyb, jenže se naklonilo celé. Maminka mu nastavila bok, aby se o něj mohlo opřít. Kroužků tentokrát vzniklo několik. Kachňátko už neutíkalo. „Tohle všechno dělám já?“ zeptalo se a rozhlédlo se po své kulaté práci.
Zkusilo to znovu. Jednou tlapkou, potom druhou. Tentokrát kroužky nepřiplouvaly ze záhadného místa za ocáskem. Kachňátko vidělo každý jejich začátek. Vyrostly tam, kde se dotklo vody. Cesta k vodnímu listu se zdála zase krátká. Maminka plula tak pomalu, jak kachňátko potřebovalo.
Když dopluli k listu, kapka na něm se zrovna skutálela do rybníka. Plik! Vznikl nový drobný kroužek. Kachňátko nastražilo hlavu. Pak se usmálo. „Tenhle není můj.“ Vedle maminky udělalo jeden vlastní, aby ten maličký kapkový nemusel cestovat úplně sám.
A teď si nechte chvilku na vlastní povídání.
Doba čtení je orientační, při klidném čtení nahlas. S pauzami, otázkami a vlastními hlasy může být delší.