Křeček a šustivý polštářek
Křečka ruší záhadné šustění pod polštářkem. V peřinkách se však neschovává žádné strašidlo.
Křeček se zavrtal pod přikrývku. Šust! Otočil se na druhý bok. Šust, šust! Posadil se a nastražil uši. Když seděl, bylo ticho. Jakmile si lehl, ozvalo se šustění znovu. „Ty nespíš?“ zeptal se svého polštářku. Polštářek samozřejmě neodpověděl, jen se pod ním něco maličko vyboulilo.
Křeček ho zvedl. V suché slámě ležel veliký podzimní list. Přinesl si ho odpoledne na hraní a docela na něj zapomněl. Vytáhl jej, ale neměl ho kam položit. Pod postýlkou se přitom viklala nožka. Křeček list složil a opatrně jej pod nožku zasunul.
Postýlka přestala kývat. Křeček zatřásl polštářkem, načechral slámu a znovu si lehl. Ticho. Pohnul tlapkou. Pořád ticho. „Tak dobrou,“ zamumlal. List odpočíval pod postýlkou a tentokrát nešustil. Měl na sobě celého spícího křečka.
A teď si nechte chvilku na vlastní povídání.
Doba čtení je orientační, při klidném čtení nahlas. S pauzami, otázkami a vlastními hlasy může být delší.
