Zpět k výběru pohádek
Odvaha a pocity

Netopýr a otočka na vlastní pípnutí

Netopýr Tonda nacvičuje večerní otočku. Kamarádova rychlá písnička ho plete, a tak hledá znamení, které uslyší i za letu.

Malý netopýr s blanitými křídly opisuje široký oblouk kolem hrušně za soumraku, druhý čeká na větvi.

Netopýr Tonda chtěl na večerní slavnosti předvést otočku kolem staré hrušně. Uměl už létat od stodoly k sadu i zatáčet mezi větvemi. Jen slavnostní otočka mu připadala jiná. Všichni se při ní měli dívat.

Kamarád Eda mu nabídl doprovod.

„Já budu zpívat a ty se otočíš při posledním pípnutí.“

Zavěsili se pod trám a zkusili si to nanečisto. Eda zazpíval: „Píp, pipipíp, píp!“ Tonda pohnul křídly, ale konec už mu utekl.

„Ještě jednou,“ požádal.

Podruhé Eda přidal dvě ozdobná pípnutí. Tonda se připravil moc brzy a málem se pustil z trámu uprostřed písničky. Místo otočky udělal podivný poklonkový uzel.

„Aspoň umím zdravit,“ zabručel.

Eda se přestal smát, když viděl, že Tonda mlčí.

„Chceš pomalejší?“

Tonda přikývl. Jenže při letu venku byla i pomalá písnička najednou slabá. Eda zůstával na trámu a Tonda u hrušně slyšel hlavně listí. Otočil se, aby kamaráda zahlédl, a vlastní naplánovaný oblouk minul.

Přistál na větvi. Tenká blána jeho křídel se složila podél boků. Chvíli poslouchal, jak v sadě někdo chroupe jablko.

Pak tiše pípl.

Od kmene se mu vrátila ozvěna. To přece znal z každé cesty za soumraku. Posílal před sebe zvuky a podle jejich návratu poznával, kde co je. Jen na to kvůli písničce skoro přestal myslet.

Zavolal Edu k hrušni.

„Zkusím to bez doprovodu. Ty mi potom řekneš, jestli to vypadalo jako otočka, nebo jako zavazování tkaniček.“

Rozletěl se podél řady stromů. Pípl, našel kmen před sebou a zatočil kolem něj širokým obloukem. Na konci vyletěl trochu výš, než zamýšlel. Ale věděl, kudy letí.

Eda zatleskal křídly. „Tkaničky to nebyly. Spíš velké kolečko.“

Zkusili to ještě dvakrát. Tonda si vybral větev, kolem které se mu zatáčelo pohodlně. Eda z ní odklidil suchý lístek, jenž mu při každém průletu lechtal ucho.

Když začala slavnost, v trávě seděly myši a pod střechou viseli netopýři. Tondovi se stáhlo bříško. Proletěl nejdřív obyčejně ke stodole a zpátky. Pak uslyšel vlastní pípnutí a známou odpověď kmene.

Široká otočka ho donesla přesně k větvi.

Eda čekal, až Tonda přistane. Teprve potom spustil slavnostní písničku. Přidal tolik ozdobných pípnutí, že se jí Tonda mohl v klidu smát až do konce.

A teď si nechte chvilku na vlastní povídání.

Doba čtení je orientační, při klidném čtení nahlas. S pauzami, otázkami a vlastními hlasy může být delší.

Vybrat další pohádku Zařazeno 30. 10. 2026