Skřítek a šustivá knížka

Skřítek rozložil na pařezu velikou obrázkovou knížku. Byla skoro stejně široká jako jeho postýlka. Cvrček se pohodlně usadil na rohu přebalu. Dnes si chtěli přečíst, kam myška na obrázku schovala svůj pruhovaný polštář. Na první stránce ho nesla přes louku.

Skřítek se nadechl k první větě. Šust! Vítr obrátil list. Myška už seděla v něčí kuchyni a polštář nebyl nikde. „To jsme něco přeskočili,“ řekl cvrček. Skřítek vrátil stránku. Jen začal znovu, zašustila další. Cvrček si musel přidržet klobouček, aby se příběhem nesvezl také.

„Najdu těžítko,“ rozhodl skřítek. Kousek od pařezu ležel hladký kámen. Skřítek jej přivalil ke knize a položil na roh stránky. List zůstal ležet. Jenže pod kamenem se ztratil celý domeček, ke kterému myška mířila. „Tady máme obrázek skály,“ poznamenal cvrček. „A asi pod ní bydlí myška.“

Skřítek kámen odvalil. Zkusil si na kraj stránky sednout. Vítr se opřel do druhého kraje a knížka skřítka pěkně zatahala za kalhoty. Cvrček se rozesmál. Skřítek také, ale číst takhle nemohl. Písmenka měl za zády a k obrázku by se musel dívat přes rameno.

Mezi posledními stránkami našel usušený list. Vložil ho tam na podzim, aby se narovnal. Byl dlouhý a úzký. Skřítek jej položil podél vnějšího okraje stránky, tam, kde nebyl obrázek ani písmenka. Přes stopku opatrně přisunul svůj kamínek. Knížka zůstala otevřená a domeček byl celý vidět.

Vítr zafoukal. Volný konec listu zašimral cvrčka po koleni, ale stránka se neobrátila. Skřítek přečetl první větu. Potom druhou. Myška na obrázku se blížila k domečku s polštářem a nikdo ji neposílal napřed do kuchyně. Cvrček konečně mohl poslouchat místo přidržování kloboučku.

Když dočetli stránku, skřítek přesunul list i kamínek na další. Tentokrát už věděl, kam patří. Za domečkem objevili zahradu, v zahradě košík a v košíku myščino unavené mládě. Pruhovaný polštářek se nakonec hodil přesně tam. Cvrček se naklonil nad obrázek a spokojeně pokýval hlavou.

Večer knížku zavřeli. Skřítek nechal usušený list mezi stránkami u košíku. Malý kousek stopky vykukoval ven. „Abychom příště věděli, kde myška usnula,“ řekl. Cvrček po cestě domů našlapoval tiše. Měl pocit, že by ji šustěním vlastníma botkama mohl znovu probudit.