Tesař pro cvrčka

Broučí tesař vyráběl v lese stoličky. Měl je se třemi nožkami pro brouky, se čtyřmi pro myšky a jednu docela kulatou, na kterou se mohl stočit plch. Když za ním přišel cvrček, hned mu ukázal zásobu dřeva. „Vyber si pohodlnou.“ Cvrček však nepotřeboval židli. Potřeboval místo, kde by mohl hrát, i když maličko prší.

Tesař prohlédl cvrčkovy housličky. Byly útlé a jejich smyčec se pohyboval pěkně daleko do strany. „Malá veranda,“ navrhl. „Podlaha, dva sloupky a lehká střecha. Až bude hotová, zahraješ mi.“ Cvrček souhlasil. Vybrali místo vedle pařezu, odkud bylo dobře vidět na celou kapradinovou pěšinu.

První střechu udělal tesař z velkého suchého listu. Přivázal jej k horní příčce, aby měl cvrček nad hlavou hodně místa. List se ve větru pohupoval a oba byli s výsledkem spokojení. Cvrček se postavil doprostřed verandy, přiložil smyčec a zahrál první dlouhý tón. List nad ním okamžitě zadrnčel jako papírový sáček.

Tesař sáhl po dalším provázku. Střechu přitáhl pevněji dolů. Cvrček zkusil druhou skladbičku. List už tolik nedrnčel, zato se při každém větším pohybu dotýkal smyčce. Cvrček musel hrát opatrně, s lokty u těla. „Takhle bych mohl zahrát jenom maličkou písničku,“ vysvětloval. „A já mám jednu, která potřebuje hodně prostoru.“

Tesař list zvedl zase výš. Potom jej posunul dozadu. Tentokrát mohl cvrček hrát, jenže na přední okraj verandy dopadlo několik kapek z nedaleké větve. Jedna se rozprskla těsně vedle housliček. Cvrček je přikryl kabátkem. Tesař se zamračil na svůj krásný domeček. Vypadal správně, ale když se v něm skutečně něco dělo, nefungoval.

„Zahraj ještě jednou,“ poprosil nakonec. „Budu se jen dívat.“ Sedl si na jednu ze svých stoliček. Cvrček vytáhl housličky a udělal bez tónu pomalý široký pohyb. Tesař sledoval smyčec, cvrčkovu hlavu i zachvění listu. Všiml si, že všechno překáží na stejném místě: nízká příčka vede právě nad rukou, která nejvíc cestuje.

Vzadu za pařezem měl dvě delší větvičky. Dosud se mu nehodily, protože jedna byla trochu zahnutá. Teď postavil každou k jinému kraji verandy a příčku mezi nimi zvedl. Prohnutá část větvičky směřovala ven, kde nikomu nepřekážela. Suchý list opřel o hladký proužek kůry, aby se nemohl při každé notě rozechvět.

Cvrček se postavil dovnitř. Natáhl smyčec doprava, doleva a ještě kousek dál. Ničeho se nedotkl. Potom zahrál svou velkou písničku. Tesař nechal provázky na pokoji a poslouchal. Střecha mlčela. Na jejím okraji se objevila další kapka, ale sklouzla po kůře až za verandu. Housličky zůstaly suché.

Cvrček si sám křídou vyznačil na podlaze místo pro zadní nožku. Nemusel už při širokém smyku ustupovat dozadu a nechtěně narážet do sloupku. Zkusil se na své místo vrátit i se zavřenýma očima.

Když cvrček dohrál, tesař mu přisunul nejmenší stoličku. „Tu si dej vedle,“ řekl. „Ať si má kam sednout první posluchač.“ Cvrček stoličku opatrně otočil směrem k verandě. Večer ji obsadila myška. Tesař si sedl do mechu, protože druhou židli už neměl. Tentokrát mu to vůbec nevadilo. Konečně slyšel, pro koho vlastně stavěl.