Šneček a vítr v domečku

Šneček si pod obráceným květináčem našel přístřešek. Květináč stál nakřivo na dvou kamínkách a nechával pěkný nízký vchod. Uvnitř bylo sucho, mech byl měkký a šnečkův opravdový domeček, zatočená ulita, se tam vešel bez jediného škrábnutí. Chybělo už jen složit tykadla a odpočívat.

Vtom se u vchodu ozvalo: fííí. Šneček vystrčil hlavu. V zahradě se hýbala tráva. Vrátil se do mechu. Fííí! Tentokrát zvuk zněl skoro jako malinká konvička. Šneček žádnou neměl. Prohlédl prázdnou mističku, skořápku i kamínek, který si schovával na zatížení mechové peřinky. Nikde nic nepískalo.

Pískání se ozvalo zase. Šneček zůstal u vchodu a čekal, co se pohne. Vítr zvedl špičku suchého listu zachyceného pod květináčem. Okraj se přitiskl ke střepu, zachvěl a zapískal. Když vítr zeslábl, list si lehl na zem. Šneček už alespoň věděl, kde jeho nepozvaná píšťalka bydlí.

Pokusil se list odsunout. Byl lehký, jenže stopka držela pod květináčem. Šneček zatáhl za okraj a přejel si po něm ulitou. List zašustil, ale nepovolil. Pak zafoukalo znovu. Šneček měl píšťalku přímo u tykadel. Opatrně ustoupil a raději počkal, až bude venku zase klid.

Kolem přiběhl střevlík. „Pěkně si pískáš,“ poznamenal. Šneček mu ukázal list. Střevlík nadzvedl suchou špičku a šneček pod ni přisunul malý kamínek. Nechtěli zavřít celý vchod; střevlík by pak nemohl přijít na návštěvu a šneček by neviděl ven. Potřebovali jen přidržet ten neposlušný okraj.

Zvedl se nový poryv. Tráva se naklonila, list se napnul, ale kamínek jej nenechal přitisknout ke střepu. Místo pískání se ozvalo obyčejné šustění. Šneček nastražil tykadla. Vítr ještě jednou zatáhl. Fííí už nepřišlo. Jen podzim zašel kolem květináče a pokračoval dál zahradou.

Střevlík nakoukl pod přístřešek. „Můžu si na chvilku sednout?“ Šneček odsunul kousek mechové peřinky. Bylo tam dost místa pro oba. Ze vchodu stále viděli malý proužek cestičky a jeden žlutý list, který si teď vítr nemohl půjčit na pískání. Mech uvnitř zůstal měkký a suchý.

Když střevlík odcházel, lehce se dotkl kamínku. List tichounce zašustil. Šneček zamával tykadlem. Tenhle zvuk už znal. Zavrtal se do mechu o kousek hlouběji, přitáhl si ulitu k jeho zelenému kraji a usnul dřív, než vítr dokončil cestu kolem konevky.