Vodník a prádelna naruby

Vodník Bedřich měl tři páry ponožek: zelené do rákosí, hnědé do bahna a pruhované na návštěvy. Pruhované se mu po poslední návštěvě vůbec nelíbily. Na patách měly skvrny od borůvkového koláče.

Vzal je tedy k pradleně Anežce. Její prádelna stála u rybníka a z komína vonělo mýdlo.

„Vyprat a připravit na zítřek,“ objednal Bedřich. „Jdu gratulovat kaprovi.“

Druhý den dostal balíček převázaný provázkem. Rozbalil ho, přiložil ponožku k tváři a polekaně zamrkal.

„Vždyť je suchá!“

„Úplně,“ přikývla Anežka spokojeně. „Třikrát jsem ji obracela.“

Bedřich ji natáhl na nohu. Ponožka zašustila. Vodníkovi se zkroutil nos, jako když člověk kousne do citronu.

„Tohle na návštěvu nemůžu. Já potřebuji pěkně mokré ponožky. Aby mi v botách čvachtalo.“

Anežka se na něj podívala a pak se rozesmála. „Tak to každý z nás myslel slovem připravené něco jiného.“

Dala mu vědro čisté vody. Bedřich ponožky namočil, natáhl si je a zkusil pár kroků. Čvacht, čvacht.

„Teď jsem společensky obutý.“

Jenže Anežka měla na další týden prát i zelené a hnědé. A v prádelně pomáhala její sestra, která o vodních ponožkách nic nevěděla. Bedřich si představil šest suchých ponožek visících na šňůře. To by byl celý suchý týden.

„Dám k nim rákos,“ navrhl.

„Ten sestra vyhodí. Myslela by, že ti zůstal v kapse.“

Bedřich chtěl přivázat na koš hrnek vody. Jenže hrnek při prvním kroku vylil a Anežka musela vytírat. Vodník jí podal hadr a držel vědro, dokud byla podlaha zase suchá. To byla zvláštní práce: dávat pozor, aby bylo někde méně vody.

Na polici stály dva prázdné škopky. Anežka do jednoho nalila vodu, druhý nechala prázdný.

„Co kdyby tvoje prádlo čekalo tady? Rovnou ve vodě. Na šňůru půjde jen to druhé.“

Bedřich ukázal na svůj vyřezávaný dřevěný knoflík ve tvaru ryby. Měl ho v kapse na spravování kabátu.

„A tohle přivážeme na ucho. Ryba si na suché prádlo hrát nebude.“

Anežka se sestrou domluvila vodnický škopek a Bedřich přinesl víko, aby voda zůstala čistá.

Příští pátek si přišel pro zelené ponožky. Zvedl víko. Ponožky plavaly pod hladinou jako dvě líné řasy.

„Dokonale neusušené,“ pochválil je.

Anežka mu podala koš. Bedřich jej zdvořile odmítl a ponožky si natáhl hned. Po cestě ke kaprovi mu každá noha gratulovala zvlášť.

Čvacht. Čvacht.